VYHNÁNÍ A NUCENÉ PRÁCE

Nucené vysídlení bylo v Evropě již poměrně» běžným« politickýmnástrojem, když Československo začalo s vysídlením Němců. Mezi lety1938 a 1950 bylo v Evropě přesídleno asi 35 milionů lidí. Hitler bro-zil české protektorátní vládě po atentátu na Reinharda Heydricha( v květnu 1942) odsunem několika milionů Čechů a přesídlením dvouaž tří milionů Němců na uprázdněná území, tedy rozsáhlou germa-nizací Čech a Moravy.

Nestydatost nacistického teroru odstranila v průběhu války všechnyzábrany těch českých politiků, kteří chtěli na základě principu kolek-tivní viny vyhnat všechny Němce z Československa.

S vysídlováním se začalo ihned po konci války, tedy dlouhopředtím, než byl na konferenci v Postupimi v srpnu 1945 oficiálněschválen odsun německy mluvícího obyvatelstva. Do té doby bylo vy-hnáno zhruba 800 000 lidí násilným a tak neorganizovaným způsobem,že docházelo k masovým úmrtím hlavně dětí a starších lidí. Nelze tvr-dit, že divoký odsun byl iniciován pouze» zdola.« Část politického ve-dení o těchto excesech věděla. Prezident Edvard Benes, Prokop Drtina( 1946-48 ministr spravedlnosti) a další je podporovali ohnivými vni-trostranickými projevy.

Velký podíl rakouských pamětníků či jejich rodin se zúčastnil tzv.brněnského pochodu smrti. 26 000 lidí- polovina bývalého německéhoobyvatelstva Brna- bylo vyhnáno z města 30. května. Počet obětí ne-byl dodnes přesně vyčíslen, s jistotou je doloženo 2000 obetí, odhadydosahují 5000.

Současně s divokým odsunem byl zaveden složitý systém asi 2000pracovních a sběrných táborů. To určilo osud mnohých Němcůzvláště mužů a práceschopné populace- a udrzovalo lidi ve strachu.

Transporty 2,2 milionu» normálních«( podle postupimské konfe-rence) vysídlenců směřovaly do západního a v menší míře do východ-ního Nemecka. Do Rakouska šly především oběti divokého odsununebo lidé, kteří mohli v Československu zůstat a následně se z důvodudiskriminace, hrozícího nuceného přesídlení v rámci země nebo po ko-munistickém převratu v únoru 1948 rozhodli odejít.

127