NÁRODNOSTI, RODINNÉ IDENTITYA JAZYKY

Při sčítání lidu v době první Československé republiky se začalozjistovat národnostní složení obyvatelstva, a to na základě mateřskéhojazyka. Sčítání tak dávalo možnost národnostního sebeurčení v rámcistátních hranic, vedle toho ovšem také jistým způsobem nutilo obyva-tele si národnost vybrat.

Co otázka po národnosti a jazyce nezohledňovala, byla napríkladsmíšená manželství a rodiny, které ve městech a jazykově smíšených re-gionech představovaly spíše pravidlo než výjimku. Ty byly nuceny vy-brat si jedno nebo druhé, prestože práve smísená manželství byla jas-ným důkazem živoucího soužití národnostních skupin.

Do roku 1938 mělo přihlášení se k národnosti takový význam,jaký mu dotyčný člověk dal. Ve verejném životě nemuselo být na prvnípohled zřejmé, kdo je Čech, Němec, Slovák, Maďar, Ukrajinec, Zidnebo Polák. Národnostní příslušnost se dala vypozorovat z indivi-duálního zapojení do národnostně rozlišených organizací.

Od roku 1938/39 však národnostní identita nepředvídatelnýmzpůsobem rozhodovala o existenci každého jednotlivce. Pro mnoho lidíbylo stejně jako předtím přirozené, kam» patrí.« Pro jiné představovalapovinnost zvolit si národnost velké dilema. U rasisticky pronásle-dovaných skupin, jako byli Židé a Romové, znamenala přidělenápříslušnost rozsudek smrti.

Na základě dohody mezi Nemeckou rísí a Československemvznikla pro část obyvatel pohraničí a později zřízeného ProtektorátuČechy a Morava možnost optovat, tedy vybrat si státní příslušnost po-dle národnosti. Relevantní krok představovala tato možnost výběruzejména pro bilingvní osoby a smíšená manželství, neboť zvolit sipatřičnou národnost mělo své politické a pragmatické důvody. V tédobě ovšem nebylo zdaleka jasné, jaké důsledky tato volba přinese.

SI