Česká 71 republika

Ostereier aus Vnorovy

von Ludmila Kočišová, 1995aus Ostrožská Nová Ves

von Antonie Zalubilová, 1980und Marie Gavalová, 1993und aus Dolní NěmčíIvon Marie Neumannová 1998

Batikovaná vejce jako lidové uměni

Při archeologických vykopávkách na staroslovanském pohřebišti ve Velkých Hostěrádkách na jižníMoravě byly v roce 1971 objeveny v hrobě z 11. století vaječné skořápky, které byly původnězřejmě obarveny na červeno a nesly stopy geometrického ornamentu. Slovo kraslice- zdobenévejce patří do starého slovního fondu a uvádí se už v latinsko- českém veršovaném slovníku zdoby kolem roku 1365.

Během společenské a kulturní emancipace českého národa, která vyvrcholila koncem19. století, se kraslice uplatňovaly na regionálních a celonárodních etnografických výstaváchjako doklad národní a kulturní svébytnosti, což se pak odrazilo i v muzejních sbírkách. V širokýchvrstvách české společnosti zosobňovaly lidové umění ve smyslu umění národního. Jejichvýroba byla v té době, stejně jako později populární a rozvijela se ve školách a různých kurzech.Kraslice se objevovaly na pohlednicích, zdobily nejrůznější velikonoční zboží a jako výrazlidových a národních tradic sloužily jako dárky pro významné představitele kulturního, politickéha veřejného života.

Na výrobu kraslic se zaměřila řada lidí, kteří si vytvořili svůj okruh zákazníků v místě, v blízkémokolí či na trhu. Od konce 19. století vznikala střediska, kde se kraslice zhotovovaly ve velkém,na Moravě to byla zvláště Ostrožská Nová Ves a Vnorovy. Prodávaly se pak ve velkých městech,v Brně, v Praze, ve Vídni, a jako suvenýry v českých a slovenských lázních. Prostřednictvím institucí-družstva Zádruha( 1980-1996) a Ústředí lidových uměleckých řemesel( 1959-1992)- se dostávalydo zahraničí jako reprezentanti kulturních tradic českého národa. Tím překročily lokální a regionálnírámec, byly označovány podle místa původu jako slovácké nebo moravské kraslice a vnímányjako výraz etnicity české národní kultury.

Různorodost výzdoby kraslic v českých zemích je dána barvením, nástroji a technickýmipostupy. Nejrozšířenější je vytváření vzoru pomocí včelího vosku a následného barvení. Tuto tech-niku považují badatelé za nejstarší. V českém prostředí se pod vlivem populárně vědecké literatury20. století označuje jako batika. Podle použitého nástroje a způsobu nanášení vosku se rozlišujídva typy tohoto vzoru, které mají různé zeměpisné rozšíření: tzv. kapkovitý vzor, uplatňovaný vcelých Čechách, na západní a střední Moravě a ve Slezsku, a lineární vzor, známý na Slovácku aValašsku. Tento lineární dekor má paralely na batikovaných kraslicích z východní a jihovýchodníEvropy( Polsko, Maďarsko, země jižních Slovanů). Tímto starobylým způsobem se v Českérepublice kraslice zdobí dodnes.